Skutečně jsem doufal, že se na svém blogu dokáži vyhnout politickým tématům a ještě více textu o migraci, která už někoholik týdnů až měsíců hýbe Evropou. Ale takovému tématu se nelze nevěnovat.
Uprchlíci, migranti či ekonomičtí přistěhovalci, jak chcete, si to míří do Evropské unie a dokonce přes členské státy ve velkém převážně do Německa. Bez pasů, dokladů (když jim je česká nebo maďarská policie vystaví, tak je okamžitě zahodí), registrace (když to v Řecku udělají nebo když Maďarům neutečou) a vyrazí na „čundr“ Evropou.
Umíte si představit, že byste něco podobného udělali, když ČR nebyla v EU? Na německých hranicích by Vás okamžitě bez pasu zadrželi a do Česka by vás teleportovali téměř okamžitě. Dnes ale nejrůznějším ochráncům práv, členům humanitárních organizací či uprchlickým koordinátorům či tzv. sluníčkářům přijde zcela normální, že se po EU pohybují desetitisíce a v součtu i statisíce migrantů svévolně. A pokud migrantům stojí někdo (pohraničníci, cizinecká policie) nebo něco (plot v Maďarsku) v cestě, jde podle nich o naprosto nehumánní přístup, xenofobii, či nesolidaritu.
Raději než bych se o tématu rozepisoval, vypůjčím si příspěvek z diskuse na iDnes, kde to uživatel s nickem „Martin Hora“ shrnul naprosto výstižně. Uvádím v původním znění. Čtěte dále…
Pro pana Urbana: dokážete prosím alespoň elementárně pochopit, že existují určitá pravidla, která je potřeba dodržovat? Celý princip politického azylu a dále pak válečného uprchlíka, stojí a padá s jedinou věcí – s nalezením útočiště na bezpečném území. Tohle je jediný možný a respektovaný moment. Když se ale s tímhle statusem dostanete na určité území, NEJSTE a ani NEMŮŽETE být na stejných právech jako jsou tamní obyvatelé. Nemáte právo se volně pohybovat a vybírat si, kam chcete a kde by se vám líbilo….
Je opravdu více než správné ptát se, jak je možné že se uvnitř svrchovaných států a celků jakým je Schengenský prostor pohybují doslova hordy lidí bez jediného platného dokladu a dožadují se cesty tam či onam.
Vzpomínáte, že ona nešťastná rodina byla kurdská a že v Turecku jsou „méněcení“. Dále pak citujete, že směřovali za příbuznou do Kanady. Ale je ta zvolená cesta oné rodiny a tisíců dalších tou správnou? Nevím, ale správně by to mělo být tak, že se dostanou na bezpečné území (Turecko – bezesporu!) a pokud chtějí dál, musí konat ona příbuzná a v Kanadě si své příbuzné „vyreklamovat“. Tady jsme ale opakovaně svědky toho, jak si masa lidí dělá „trip“ po Evropě tak, že ani domorodec by si to asi nikdy nedovolil.
Samozřejmě je také otázka – a na tu si netroufám odpovědět, nakolik za to svéhlavostí stojí naprosto zoufalá situace těch lidí a nakolik je to pocit, že „nějak bylo a nějak bude“.
Víte, po roce 68 prchala masa Čechů a Slováků za hranice taky…. Ostatně tohle bývá u „podporovatelů“ předkládáno jako morální závazek, proč musíme my všichni tomu „v klidu“ přihlížet a nezpěčovat se…. Co je ale víc než jisté je to, že všichni ti češi a slováci seděli na zadku v záchytných táborech v NSR a Rakousku, dokud si nevyřídí doklady k tomu aby se mohli posunout dál – tu do Kanady či USA nebo třeba Austrálie. A s podivem tam seděli na zadku i ti, kteří měli venku rodiny z první vlny v roce 48 a klidně pár kilometrů daleko ve Vídni. Nevím o nikom, kdo by táhl Evropou.