Uprchlická krize: Dobrovolníci nebo převaděči?

By | 28.3.2016

Neutichající uprchlická krize nabízí řadu témat ke zpracování. Novináři nebo dokonce politici se však jednomu z nich vyhýbají. Takovým tématem je dobrovolnictví. To se stalo jedním ze symbolů uprchlické krize. Přitom hranice dobrovolnictví se v této krizi často posunuly až za hranice zákona.


Všichni jsme dlouhé měsíce ze strany médií zásobování srdcervoucími záběry a fotografiemi uprchlíků, kteří jsou nuceni přečkávat v nuzných podmínkách ať již přímo po „vylovení“ z moře nebo v uprchlických táborech Řecku. Na řadě takových záběrů a fotografií je rovněž vidět směs dobrovolníků, kteří zanechali svého civilního zaměstnání a rozhodli se přijet pomoci, nebo členů nejrůznějších neziskových humanitárních organizací.

Dobrovolníci nebo převaděči?

Takoví lidé si určitě zaslouží náš obdiv. Prohlubující se uprchlická krize, ale odkryla i odvrácenou část takového dobrovolnictví. O čem je řeč? Dobrovolníci často pomáhali bez ohledu na důsledky svého počínání. K zajímavé události došlo v této souvislosti v polovině března. Zhruba dva tisíce uprchlíků z tábora v řeckém Idomeni se rozhodli obejít hraniční plot a dostat se tak do Makedonie a pak dále na Západ. Řecko-makedonskou hranici překonaly přes blízkou řeku. A jak uprchlíci řeku překonávali? Natáhli z jednoho břehu na druhý lano, pomocí kterého „ručkovali“ do Makedonie. V době, kdy se do a hlavně po Evropě courali měsíce uprchlíci, jak se jim zachtělo, by taková událost mohla zůstat zapomenuta. Ovšem…

Součástí tohoto „promazaného uprchlického“ soukolí nebyli pouze uprchlíci, ale lidé z humanitárních organizací a dobrovolníci. Těm pochopitelně nešlo o to, překročit řecko-makedonskou hranici, ale pomáhat uprchlíkům se zcela nelegálním (protiprávním) překonáním státní hranice. Důkazem toho byla řada fotografií, které na místě pořídili novináři.

Dobrovolníci nebo převaděči?Při pohledu na dobrovolníky, kteří se snaží namísto zajišťování základních potřeb uprchlíkům po jejich vystoupení na řecký břeh nebo v uprchlickém táboře, dostat co nejvíce lidí opět blíže hranicím západní Evropy, nemůže být nikomu, kdo je zastáncem právního státu, vůbec dobře. Humanita, mírotvorectví a především dobrovolnictví totiž v takovém okamžiku slouží k napomáhání nelegálnímu překročení hranice, podpoře zátěže evropských zemí a nekontrolovanému zvyšování jejich výdajů na sociální a zdravotní systém. V takovém případě jde o dobrovolníky-převaděče. Je proto na místě se ptát, zda takové dobrovolníky Evropa vůbec potřebuje. Opomíjet bychom neměli ani nezanedbatelné riziko bezpečnostní, které je s tímto spojeno. Netřeba v této souvislosti příliš rozvádět útoky v Paříži a Bruselu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *